Anděl nebo ďábel – část 2

Pokračování povídky Anděl nebo ďábel – https://www.knifi.cz/povidky/andel-nebo-dabel-cast-1/

Doufám, že se vám bude líbit.

Po té co se Sam svěřila Dannymu s tím, co umí, byli nerozlučná dvojka. Místo, kde se prvně setkaly, se stalo jejich skrýší. Zde si procvičovali svou sebekontrolu a snažili se více poznat, co dovedou. Postupně zjistily, že poznají svou přítomnost, aniž by se viděli. Vždy poznali, když ten druhý přicházel. Scházeli se každé odpoledne, a jak ubíhaly dny a týdny, oba se začaly měnit. Nejvíce Sam, její rysy se zostřily. Její dříve ladná a hubená postava začala nabírat svalstvo. Její obličej však prodělal největší změnu. Její oči se z mořské modré začaly lehce zbarvovat do zelena. Její vlasy ztmavly a jemně se začaly kroutit. A její rty byly tmavší a plnější. U Dannyho to byly mírnější změny, malinko povyrostl a vlasy se mu též začaly kroutit do malých prstýnků. Začali si být velice podobní a bezmezně si věřili. Pokračovali by a byli spokojeni, pokud by se nestala ona osudná věc.

Začalo to dnem, kdy Danny zjistil, že nejen dokáže vytušit smrt, ale že ji umí oddálit nebo uspíšit. Stalo se to, když se toulali po městě. Byly zrovna u Mikova obchodu se starožitnostmi, když se objevil ten pes. Byl to malý hnědý kříženec. Byl velmi mladý a hezký. Náhle však zpoza rohu vyjelo auto a psa porazilo. V tu chvíli Dannym projel strašlivý pocit bolesti, konce a boje o život. Jako první Danny pomyslel, že by bylo lepší, kdyby pes zemřel okamžitě a nemusel trpět. Hned jak na tohle pomyslel, život z pejska začal rychle mizet.

Náhle však promluvila Sam “ Kéž bych mu mohla pomoci, zachránit ho. Je tak nevinný.“ Danny se na ni podíval, Sam brečela. V tu chvíli mu došlo, že by mohl smrt zdržet nebo odvrátit, a tak to zkusil.

„Neumřeš“ šeptl Danny, zavřel oči a soustředil se. Po chvíli Danny i ten pes otevřeli oči a dlouze se na sebe dívaly. Od té chvíle se pes, kterého pojmenovali Jack, od Dannyho nehnul ani na krok. Jack byl jejich věrný kamarád, kamkoli šli, je doprovázel. Doprovázel je i toho osudného dne, kdy se dozvěděli, kým vlastně jsou.

Bylo větrné ráno, slunce právě vycházelo. Sam seděla na náměstí městečka Gargáno. Seděla na lavičce a sledovala vodu ve fontáně. Celé ráno měla velmi zlý pocit a z nějakého důvodu jí to táhlo do tohoto města. Proto ráno nastoupila do autobusu ve Veroně a vyrazila. Dannyho nechala ve Veroně a ani mu neřekla, že odjíždí. Nyní tu čekala a snažila se uklidnit pohledem na tekoucí vodu. Bylo to tu velmi zvláštní, toto město má být plný lidí, ale už po dvě hodiny co tu Sam seděla, nezahlédla ani jednoho člověka.

„Co tu sakra dělám?“ Ptala se šeptem sama sebe.

„Si tu, protože jsem tě zavolal.“ Sam se hrozivě lekla, až spadla z lavičky. Rychle vstala a začala se rozhlížet. Nikde nikdo nebyl.

„To se mi jen zdálo, nikdo tu není. Neblázni!“ Sam se snažila uklidnit, ale srdce jí silně bušilo.

„To se ti tedy opravdu nezdá. Já tě zavolal.“ najednou zpoza fontány vyšel muž. Byl vysoký, měl černý oblek s tmavě červeným lemováním. Jeho oči byly černé a jeho rysy byly ostré. V mnoha směrech se podobal Dannymu a Sam.

„Kdo si, co tu děláš? Kde jsou jiní lidé.“ Sam měla strach. Nevěděla proč, ale ten muž v ní vzbuzoval strach a pokoru.

„Jsem tu, abych vám udělil lekci. Neděláte to, proč jste byli vysláni.“ Muž se zamračil, bylo na něm vidět, že se zlobí.

„Ale tady nikdo jiný není.“ Řekla Sam, chtěla to říct pevně, ale znělo to sotva jako pípnutí.

Muž se hrdelně zasmál.“ Ale je, a doufám, že vylezou, jinak je donutím.“ V tu chvíli vykoukl zpoza rohu Danny a Jack.

„Co vy tu děláte? A kdo jste vy! Na tohle nemám náladu. Jdu pryč. Dejte nám pokoj.“ Sam se otočila a vyrazila k Dannymu. Chtěla ho rychle vzít a dostat pryč. To se ovšem nepovedlo. Sam zvládla udělat sotva pět kroků, když jí zasáhla ta ukrutná bolest a ozval se ten muž.

„Ani to nezkoušej, jsem silnější, než si myslíš. A teď pojďte sem.“ Sam se proti své vůli obrátila, nohy jí neposlouchaly. Koutkem oka postřehla, že i Danny a Jack se šourají za ní. Oba vypadali, že se jim to vůbec nelíbí. Když se všichni zastavili, před neznámým mužem, muž promluvil, až se všichni tři roztřásli.

„Jste tady, a máte poslání. Tak ho začněte konečně plnit.“

„Co máme plnit?“ Zeptala se kajícně Sam.

„Co máte plnit. Neříkejte mi, že necítíte co je vaším úkolem. Máte svést lidi, donutit je k hříchu a nakonec je přivést do Pekla.“

Všichni tři se zděsili, a nejen pro slova toho muže, ale pro výjev, který se všem třem objevil v mysli. Viděli lidi, jak trpí bolestí a jak křičí, viděli je umírat a prosit o smrt. Když výjev skončil, všichni byli sraženi k zemi.

“ Kdo jste.“ Šeptl roztřeseně Danny.

Muž se s neuvěřitelnou rychlostí sklonil k Dannymu, popadl ho za vlasy a trhl mu hlavou dozadu, tak aby mu viděl do očí.

„Jsem pán podsvětí, jsem pekelný vůdce, jsem Ďábel, ale hlavně jsem váš otec.“