Největší showman – recenze

Film může mít mnoho žánrů, a každý žánr překonává vlastní překážky. Komedie sází na humor a občas si naběhne na ostří trapnosti. Akční filmy sází na svižné tempo spolu s vizuální podívanou. A to hlavně proto, aby si nikdo nevšiml jednoduchého děje a toho, že filmy postrádají logiku. Muzikály to mají těžší. Na filmovém plátně se těžko vytváří atmosféra a proto muzikál musí být bláznivý. Musí mít náboj a jiskru. Největší showman předvádí až neuvěřitelné tempo, kdy postavy doslova září jako hvězdy na noční obloze. Ukazuje kouzlo jednotlivých postav s jednotlivými problémy a dilematy. Herci, kteří propůjčili tomuto filmu své tváře, působí, jako by byl film psán přímo pro ně. Hugh Jackman si roli užívá s lehkostí génia. Zacu Efronovi a Zendaye to společně jiskří, že by v publiku i slza ukápla. Mohla bych pokračovat dále, protože jsem nenarazila na jedinou postavu, která by mi nesedla. Ale teprve až hudba vám doslova vyrazí dech. Takový náboj by měl mít každý muzikálový film. Neříkám, že bych tento film označila za nejlepší, ale rozhodně ukazuje, že tento žánr dokáže prorazit. Až na pár maličkostí, jde o parádní kousek. A pro ty co by se nudili, zkuste najít chyby v kostýmech, bohužel u tanečních čísel jich pár najdete. Kdybych měla shrnout tento film, bez debat bych ho doporučila. Je dynamický, romantický a poutavý.