Recenze: Ready Player One: Hra začíná

Ready Player One je novým dílkem, které má pod palcem Steven Spielberg. Jeho zkušenosti a znalosti mu dovolili uchopit příběh Ernesta Clina velmi šikovně a dostat jej na plátno až unikátním způsobem. Ernest Cline je autorem předlohy tohoto filmu a podílel se i na tvorbě filmového zpracování. Přiznám se, že předlohu jsem prozatím nečetla, a tak budu hodnotit pouze zpracování, které míří do kin. Film je krásně ucelený, během prvních několika minut Vás hlavní hrdina Parzival neboli Wade Watts uvede do děje a pak už se příběh řítí prakticky bez zastávky. Servíruje jednu dávku akce a zajímavostí za druhou. Odkazy na videohry či filmy, jako jsou například Kong, nebo Osvícení, jsou úžasně zapojené do virtuálního světa. Když je k tomu doprovází diskotékové hity z dob, kdy tyto hry a filmy frčely, vrátíte se do dětských let.

Snímek nepostrádá vtip, důmyslné zpracování virtuálního prostředí a hlavně úkoly, které je třeba splnit jsou velmi nápadité. Hlavní postavy jsou sympatické, co se mi ale líbilo nejvíc je, že hlavní hrdina nestrhává veškerou pozornost na sebe, vedlejší postavy mají dostatek prostoru, aby se představili, a mohl si je divák oblíbit. Trošku mě mrzel hlavní záporák, který mohl být více děsivý, alespoň ve virtuálním světě. Jeho společnost vypadá jako banda troubů, kteří jsou víc než neschopní něco zvládnout. Jinak mě nenapadá nic co bych mohla filmu vytknou. Velmi mě zaujal a rozhodně je to správná podívaná. Pokud jste fanouškem ikonických her a filmů osmdesátých let je to film právě pro vás.